✱ 7. února 1907 Ústí nad Orlicí
† 4. května 1968 Praha
Narodil se v Ústí nad Orlicí v Lázeňské ulici do prostředí malého města s velkými hudebními tradicemi. V té době již mladý Jaroslav Kocian sklízel ovace po celém světě. Jeho hudební talent se mohl projevit již záhy. První učitelkou byla jeho maminka, velmi dobrá pianistka. Následovalo pět let výuky na housle u výborného houslisty Aloise Sychry. V devíti letech se ale začíná učit hře na violoncello, jejíž základy ho naučil ústecký učitel a vynikající muzikant Jan Mazánek. V roce1919 s Bohušem zajíždí do nedalekého Brandýsa nad Orlicí, kam jezdil na letní pobyt známý a tehdy již proslavený český violoncellista Hanuš Wihan. Heran se stává krátce jeho žákem. Hanuš Wihan však v roce 1920 umírá. Tato krátká zkušenost měla vliv na Heranův následný umělecký vývoj, a sám Heran si této zkušenosti velice cenil. Umožnilo mu to dokonce přeskočit dva ročníky konzervatoře v Praze, kde studoval ve třídě prof. Jana Buriana. Po absolutoriu v roce 1925 pokračoval na mistrovské škole pražské konzervatoře, rovněž u prof. Buriana.
Po absolutoriu obdržel stipendium ke studiu ve Francii u světově proslulého virtuosa a pedagoga Gérarda Hekkinga. Ten po Wihanovi a Burianovi nejvíce zasáhl do stylu a techniky hry Bohuše Herana. První angažmá získává ve švýcarském Winterthuru. V roce 1930 je povolán do Prahy, kde zaujímá místo koncertního mistra a sólisty Symfonického orchestru Československého rozhlasu, kde zůstal celých 23 let.
Pedagogické dráha je logickou další etapou jeho života. Učí nejprve na pražské konzervatoři, v roce 1962 přechází do Brna na Janáčkovu akademii múzických umění, kde od počátku působil ve funkci prorektora. V roce 1965 byl jmenován zasloužilým umělcem a v roce 1967 u příležitosti jeho šedesátin jej rodné Ústí jmenovalo čestným občanem.
V roce 1959 stál u zrodu myšlenky uspořádat pro mladé nadějné houslisty soutěž nesoucí Kocianovo jméno. Stal se také předsedou první poroty. Tato soutěž jej nadchla natolik, že celých deset let usiloval o uskutečnění obdobné soutěže pro mladé cellisty.
Soutěž byla vyhlášena v rámci desátého ročníku již mezinárodní Kocianovy houslové soutěže. Osud však nedopřál Bohuši Heranovi, aby se uskutečnění svého snu dožil. Již v průběhu závěrečných příprav se jeho vážná choroba zhoršila natolik, že přípravy mohl řídit pouze na dálku z lůžka. Čtyři dny před zahájením soutěže 4. května 1968 umírá. Z poroty soutěže vzešel spontánní návrh, aby první ročník proběhl již jako Heranova violoncellová soutěž. Druhý ročník v roce 1971 se konal již samostatně, byť souběžně s KHS. V posledních letech se HVS koná každý druhý rok a vždy s vynikající mezinárodní účastí.
Bohuš Heran se stal vedle Jaroslava Kociana nejslavnějším ústeckoorlickým rodákem a jeho rodné město je na něho právem hrdé.
